Lidský mozek je natolik složitý a také nevyzpytatelný orgán, že mu postačí malý impulz a už funguje trochu jinak. Stačí si jen uvědomit, kolik lidí trpí dyslexii, dysgrafií nebo jinými podobnými problémy. K těmto poruchám je někdy přirovnáván i syndrom, který je známý pod pojmenováním Aspergerův.

• Dyslektik má problém se čtením a pochopením čteného textu a pro pacienty s „Aspergerem“ je zase příliš složitý svět sociálních vztahů.
• Někdy se tedy tomuto syndromu také říká sociální dyslexie.

Pacienti, kteří tímto zdravotním problémem trpí, nedovedou svou odlišnost pochopit. Netuší, co je příčinou jejich potíží a nedokáží porozumět našemu chování. Mají to zkrátka docela složité.

Nemocný potřebuje pochopit

První potíže se začnou objevovat už v ranném dětství, ale stanovit správnou diagnózu lze až později. Pokud bychom se podívali na Aspergerův syndrom v dospělosti, pak můžeme konstatovat, že může přinést svému nositeli i některá pozitiva.

• Patří k nim
  • pedantství
  • důslednost
  • smysl pro detail
  • systematičnost
  • přesnost.

Není tedy nikde psáno, že by se takový člověk v životě nemohl prosadit, a dokonce i velice uspět. Stačí si vzpomenout na nositele Nobelovy ceny za ekonomii, Vernona Smitha, kterému byla tato diagnóza také stanovena. Jinak ale musíme mít pro takto postižené jedince velké pochopení. Nemoc jim totiž zapříčinila emocionální a sociální zaostalost, tudíž nejsou schopni porozumět společenským pravidlům a dělá jim velké potíže navazovat vztahy. Fyzický kontakt v mnoha případech dokonce zcela odmítají. Dnešní společnost už je bohudíky mnohem dál a dokáže ty, kteří se nějakým způsobem odlišují přijmout a snaží se je i chápat. Je dobře, že se tak děje.

• Svědčilo by to o tom, že je lidstvo opět o krůček dál. Odsoudit člověka proto, že se ne vlastní vinou liší, je přeci velice primitivní.