Ať už je někdo z nás pracovitý nebo ne, je jasné, že pracuje jenom tehdy, když mu nechybí finanční nebo jiná motivace. Zadarmo, jak se říká, ani kuře nehrabe, a zatímco jsou tu i lidé, kteří nepůjdou pracovat ani za hodně velké peníze, je skutečností, že nikdo, ani ti nejpracovitější, nepůjde dělat zadarmo. Každý právem očekává, že bude za svou práci náležitě odměněn. Že dostane výplatu.

Se situací špatně obeznámení lidé si to představují docela jednoduše. Zaměstnanci udělají svoji práci, jejich šéfové její výsledky někomu prodají a z utržených peněz se část předá právě zaměstnancům jako jejich odměna. Ale věřte mi, že to tak jednoduché není. A pokud to tak někde chodí, je to v rozporu se zákony. Protože se výplaty poskytují o dost jiným způsobem.

Jistě, je jasné, že na počátku musí být firemní zisk. Z něčeho se zaměstnanci vyplácet musejí, a kdyby nebyly příjmy, nebylo by ani na mzdy. Ale než se takové peníze od firem k zaměstnancům dostanou, musí se podniknout i kroky, které nepatří k populárním. Ze mzdy, tedy z peněz, které zaměstnavatel pro své zaměstnance vyčlení, se totiž musí platit daně. A také zdravotní a sociální pojištění. A někdy se z nich ještě strhávají další částky, to podle konkrétních okolností. A až poté dostanou zaměstnanci to, co na ně ze zmíněných mezd ještě zbyde.

A víte, jak se vypočítává to, co má být z mezd strženo? Víte, jak se tyto zdaňují? A víte, kdy, jak a kam se takové stržené peníze posílají? Jestli ne, možná byste se neměli o podnikání pokoušet. Měli byste s tím možná potíže. A když navzdory tomu podnikat chcete, a to v Praze? Pak je možné vám to usnadnit. Ona totiž na mzdy Praha má své profesionály, kteří to vyúčtují za kterýkoliv podnik, který o to má zájem. A když zpracují mzdy nějakého podniku externí profesionálové, nehrozí problémy. Pokud si tedy zaměstnanci nestěžují, že si vydělali málo, což ale s účetnictvím obvykle nesouvisí.