Pokud máme domek se zahradou, pak na ní nejspíše budeme chtít něco pěstovat. Koneckonců, co je lepšího, než výpěstky z vlastní zahrady? O tom, jaké mají výhody – například sami volíme, jaké pesticidy použijeme, pokud vůbec, o jaké odrůdy se bude jednat a kdy budou sklizeny, o čerstvosti nemluvě – není potřeba se příliš zmiňovat. Problém je ovšem v tom, že mnozí lidé schopnosti své zahrady přeceňují a jsou přesvědčeni, že zde mohou pěstovat v podstatě cokoliv. To však není pravda, a to hned z několika důvodů.

Tím prvním je samozřejmě naše klima. V mírném pásu se může dobře dařit klasickým plodinám, které u nás známe, jako jsou brambory, mrkev, ředkvičky, salát a podobně, případně běžným ovocným stromům typu jablko, hruška či meruňka, avšak například olivy či citrusy zde nevypěstujeme.

Klima je zkrátka limitujícím faktorem, neboť mnohé tropické plodiny nesnáší nízké teploty, které u nás přes zimu nastávají. Jiné zase mají mnohem delší vegetační dobu, než jaká je u nás. Některé ovoce například zraje i více než rok, což je tu zkrátka nemožné. Ano, existují skleníky, avšak i když tento bude vyhřívaný, stále je zde délka a intenzita slunečního svitu, která působí problémy.

Dalším důležitým faktorem je půda. Ta není stejná ani na všech místech České republiky. Přitom různé plodiny preferují různé typy. Když například říkáme, že černozem na spraši je nejkvalitnějším půdním typem, neznamená to, že se v ní bude dobře dařit všemu. Například brambory mají raději chudší kamenitou půdu, zatímco třeba mrkev písčitou. Nejde zde přitom pouze o živiny, ale také o její strukturu, poréznost i rychlost, s jakou je voda odváděna či vysychá.

Pokud tedy chceme na své zahrádce cokoliv úspěšně pěstovat, měli bychom se nejdřív přesvědčit, že se oné plodině u nás bude skutečně dařit. Pak nebudeme zklamaní nad tím, že plody jsou malé a nechutnají ani zdaleka tak dobře. Přeci jen, čekat téměř rok a pak být zklamán výsledkem není ideální.